Už od počátku byl ve výtvarné podobě českého loutkářství spatřován základní rys této umělecké disciplíny, jak dokládají historické loutky zpracovávané profesionálními řezbáři ve specializovaných oficínách, kde se toto řemeslo po generace předávalo.

Akcent kladený na výtvarnou podobu pak pokračoval i v následné amatérské etapě, kdy měli v nových umělecký souborech hlavní slovo také výtvarní umělci (Sucharda, Šaloun, Skupa, Trnka ad.). Význam loutkářské scénografie je pak zřejmý i v etapě profesionalizace, kdy bylo na pražské Loutkářské katedře otevřeno speciální scénograficko-technologické pracoviště, dodnes jedno z mála na světě, a řada jeho absolventů zásadně posunula možnosti výtvarného gesta na scéně (Vítek, Matásek, Kalfus, Tománek ad.). Cílem výzkumu je pojmenovat význam scénografického komponentu loutkového divadla, vyzdvihnout přínos jednotlivých tvůrců minulosti i současnosti a poukázat na vysoké umělecké a estetické kvality českého loutkářství.

Spolek pro vydávání časopisu Loutkář je nezisková organizace, která vydává odborný časopis o loutkovém divadle, pořádá workshopy, semináře a přednášky, a je jedním z hlavních organizátorů festivalů jako je Přelet nad loutkářským hnízdem a Loutkářská Chrudim. Realizuje projekt Loutkářské konzervatoře pro amatérské loutkáře. Vznikl v roce 1997 a převzal vydávání časopisu od Divadelního ústavu. Jeho činnost je úzce spjata s českým loutkářstvím, proto považují členové spolku za svoji povinnost účastnit se projektu Rok loutkového divadla.