Není tajemstvím, že úspěch bývá často podmíněn správně položenou otázkou v tu pravou chvíli. Dodatečně se pak zdá, že stačila jen jiskra, ale „náhoda přeje připraveným“.

V prosinci 2012 přibylo na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky¹ k Slováckému verbuňku, Vesnickým masopustním obchůzkám a maskám na Hlinecku, Jízdě králů na Slovácku, Sokolnictví a Myslivosti také Východočeské loutkářství. Na jeho zápisu se začalo pracovat dva roky předtím.

V létě roku 2010 jsem byla požádána, abych do komunálních voleb pro hradeckou TOP 09 zpracovala strategickou koncepci, jak prospět cestovnímu ruchu a kultuře v nejširším slova smyslu a jak zvýšit prestiž města Hradce Králové v obecném povědomí. V čase očekávaných reformních škrtů bylo jasné, že na ně živá kultura doplatí jako první a že je tedy nutné hledat i nekonvenční, finančně nenáročná řešení.

Ve stejné době byla Česká republika v konkurenci šesti zemí zvolena do výboru Úmluvy o ochraně nehmotného dědictví UNESCO. Fakt, že jsou do UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že na zmíněný seznam jsou zařazovány také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím.

Z tuzemska nesměle probleskly zprávy, že o nominaci do UNESCO bude usilovat slovácká Jízda králů a tanec verbuňk. Proto se pro mne stalo výzvou zkusit se podívat na východočeský region z podobného úhlu a najít i v této oblasti nějaký „kulturní statek“.

Přátelství s všestranným divadelníkem Janem Dvořákem, někdejším znamenitým ředitelem, uměleckým šéfem a nakonec i dramaturgem hradeckého loutkového Divadla DRAK, a pohled „za loutkářskou oponu“, který mi po léta zprostředkovával, se náhle staly inspiraci.

Nepřerušená tradice amatérských loutkářských souborů na východě Čech, první muzeum loutek v republice (Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi) a dokonce nejstarší festival amatérského loutkového divadla na světě (Loutkářská Chrudim), k tomu právě otevřené studio Labyrint královéhradeckého Divadla DRAK – to vše dávalo myšlence konkrétní impuls. Zbývalo jen najít spojence a nadchnout možné spolupracovníky.

Tím prvním a klíčovým byla Jana Dražďáková, emeritní ředitelka Divadla DRAK. Na základě jejího doporučení jsem do vedení odborného týmu získala prof. Miloslava Klímu. Společně jsme pak požádali o podporu představitele Královéhradeckého a Pardubického kraje. Ti se shodli, že východočeské loutkářství je výjimečným kulturním fenoménem, zasluhujícím trvalou ochranu. V únoru roku 2011 oba hejtmani (Lubomír Franc, hejtman Královéhradeckého kraje, a Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje) podali na Ministerstvo kultury ČR žádost o zápis Východočeského loutkářství do národního seznamu.

Tou dobou měl už seznam své pevné předpisy, které bylo třeba nastudovat, a pak analyzovat možnosti jejich aplikace na náš případ – žádný podobny precedent nebyl.

Za prvé bylo potřeba zřídit „nositele nominace“, právnickou osobu. Vzniklo tak občanské Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství, jehož členy jsou profesionální loutkáři a řezbáři z východních Čech, ale třeba také Helena Toldová, starostka Studnice u Náchoda, obce, z níž pochází první historicky doložený východočeský loutkář Jan Jiří Brát.

Za druhé bylo nutné sepsat rozsáhlý nominační text, který by přesvědčil odbornou porotu o oprávněnosti žádosti. Pracovní tým složený z historiků loutkářství a teatrologů (Miloslav Klíma, Alice Dubská, Nina Malíková, Petr Pavlovský, Jaroslav Blecha a Alena Exnarová) představil východočeské loutkářství od počátku až do současnosti. Podmínkou prezentace kulturního statku byl i filmový populárně-dokumentární snímek² a rozsáhlá fotografická dokumentace. (V teto fázi nám poskytli cenné metodické rady zejména Ilona Vojancová ze Souboru lidových staveb Vysočiny v Hlinsku a Jan Blahůšek z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, kterým se jako vůbec prvním v České republice podařil úspěšný zápis kulturních statků do UNESCO – do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva.)

Dne 7. 12. 2012 rozhodla ministryně kultury Alena Hanáková o zápisu dalších fenoménů do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Paní ministryně respektovala doporučení svého poradního orgánu Národní rady pro tradiční lidovou kulturu a souhlasila se zápisem všech tří předložených nominací: Valašský odzemek, Vodění Jidáše, Východočeské loutkářství.³

S vlastním zápisem na národní seznam je spojena nejen zasloužená prestiž pro východočeské loutkářství, ale i možnost prostřednictvím dotačních programů Ministerstva kultury, krajů a měst čerpat finanční prostředky na propagaci loutkářství a také na podporu příslušného vzdělávaní nejmladší loutkářské generace.

Ačkoli je dnes zřejmé, že v budoucnu budou o další krok – tedy o nominaci na listinu UNESCO – usilovat společně s východočeskými také loutkáři dalších regionů ČR, nic to nemění na skutečnosti, že půjde jen o další rozšiřování jednoho snu a jedné výzvy. O korekci jedné, v pravou chvíli položené otázky.

Lenka Jaklová

Poznámky

¹ Více o Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky dostupné z https://mk.gov.cz/nematerialni-kulturni-dedictvi-ceske-republiky

² Malé velké divadlo – Východočeské loutkářství od počátků po dnešek. Námět: Alice Dubská, Jaroslav Blecha, Nina Malíková, Miloslav Klíma, scénář: Lenka Lázňovská a Miloslav Kučera, dramaturgie: Lenka Jaklová, hudba: Pavel Hrubeš, kamera: Ladislav Rataj, režie: Miloslav Kučera, účinkuje: soubor Geisslers Hofcomoedianten, odborná spolupráce: Alena Exnarová a Petr Pavlovský, stopáž: 21:30, 2012.

³ Dostupné z https://mk.gov.cz/nematerialni-kulturni-dedictvi-ceske-republiky

Publikováno v kolektivní monografii Živé dědictví loutkářství, ed. Zuzana Vojtíšková, AMU, MLK 2013, s. 214-217.