Když před dvěma lety [2012] přišlo tehdy nové Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství s myšlenkou navrhnout „fenomén východočeské loutkářství“ jako prvek na Seznam tradiční lidové kultury ČR, vyvolalo to drobnou bouři.

Mnozí oprávněně namítali, že české loutkářství nelze lokalizovat pouze na území východních Čech a že hovořit o východočeském fenoménu je trochu zpupné. Agilní sdružení v čele s Janou Dražďákovou a Lenkou Jaklovou nicméně shromáždilo výkvět české teatrologie (prof. Miloslav Klíma, doc. Alice Dubská, Petr Pavlovský, Jaroslav Blecha, Nina Malíková) a připravilo velmi dobrý materiál, který nakonec přes drobné kolize k zápisu na národní seznam vedl.

Aby Ministerstvo kultury uklidnilo trochu rozbouřené vody, poslalo bezprostředně po zápisu (na konci roku 2012) dopis na krajské úřady a metodická centra pro tradiční lidovou kulturu s nabídkou: Zpracujte krajské nominace loutkářství, předložte na národní seznam a poté by mohla ČR přistoupit k návrhu nominace do UNESCO.

Rok se sešel s rokem, a když v únoru 2014 přišli kolegové z Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultury v čele v prof. Jurajem Hamarem s návrhem „pojďme společně do UNESCA“, ukázalo se, že kromě Liberecka a města Plzeň nikdo nic nemá a nezpracoval. Vyšla pouze úžasná kniha studií s názvem Živé dědictví loutkářství (vydali AMU a Muzeum loutkářských kultur, editovala Zuzana Vojtíšková).

Podmínkou pro UNESCO je však zápis na národní seznam, takže v únoru minulého roku bylo dohodnuto, že nominační spis včetně filmu pro národní seznam zpracuje a předloží do 31. května 2014 k projednání Národní radě pro tradiční lidovou kulturu Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. To v šibeniční lhůtě tři a půl měsíce oslovilo jako spolupracovníky některé kolegy, neboť chtělo dodržet původní ideu, že národní nominaci budou doprovázet studie o loutkářství v jednotlivých krajích ČR.

Moravské kraje zpracoval Jaroslav Blecha, loutkářství jihozápadních Čech bylo složeno ze statí A. Dubské, P. Vašíčka a L. Richtera, Liberecko zpracovalo Muzeum Českého ráje v Turnově (Jaroslav Kříž), Prahu J. Viktorinová z Muzea hlavního města Prahy, středočeské loutkářství L. Lázňovská s využitím tezí J. Trčkové a J. Víta, Ústecký kraj L. Richter. Desetiminutový film na základě scénáře J. Blechy vytvořil tým M. Kučery.

Pokud jde o nositele, pak se NIPOS rozhodl nevybírat, ale oslovit všechny soubory. Souhlas poslalo 48 souborů včetně profesionálních scén, spolků amatérských i nezávislých. Za východočeské soubory, které souhlasy daly k původní nominaci, souhlas podepsalo Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství. Nechybí žádný z aktivních a v oboru známých souborů.

České loutkářství – lidové interpretační umění bylo jako statek dne 19. prosince zapsáno ministrem kultury na Seznam nemateriálních statků tradiční, lidové kultury České republiky.

Od poloviny minulého roku pracoval společný slovensko-český tým na nominaci Slovenského a českého loutkářství (slovenská strana jako iniciátor a zároveň předkladatel musí být uváděna jako první) na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. V týmu byli zástupci zpracovatelů (Koordinačné centrum a NIPOS), obou ministerstev a jednotliví odborníci (za českou stranu Jaroslav Blecha z Moravského muzea v Brně, za slovenskou stranu Ľubica Voľanská z Ústavu etnológie a sociálnej antropológie SAV. Tým se sešel několikrát ročně (poprvé v rámci LCH) a musel se dohodnout na všech základních parametrech.

Klíčovým rozhodnutím byl název prvku (Slovenské a české loutkářství) a jeho definice. Po dlouhé diskusi byla jako popis prvku přijata tato verze: Slovensky nebo česky provozované loutkové divadlo, vnímané coby jev ve všech jeho historických podobách a rozmanitých projevech, synkreticky slučuje dovednosti dramatické, dramaturgické, inscenační, interpretační, scénografické, výtvarné i hudební. Jeho jádrem je představení, v němž divadelní role hrají ikonické znaky – loutky (nejčastěji ze dřeva) reálných nebo fantaskních postav, někdy i zvířat nebo předmětů, které v reálném čase představení projevují život pohybem, případně mluvou, jsou viditelně nebo skrytě animovány a ovládány různými mechanismy prostřednictvím jednoho či více loutkářů.

V dalších částech spisu je popisován způsob předávání znalostí a dovedností, dále sociální a kulturní význam loutkářství. Byla uvedena všechna minulá záchovná opatření, a to jak na straně společenství loutkářů (vydávání časopisu Loutkář, činnost spolků, festivaly a další), tak odborných organizací v obou republikách (celostátní a mezinárodní festivaly, odborné konference, činnost stálých expozic loutek a další) včetně toho, co udělala veřejná správa (na české straně vytvoření specializovaných dotačních programů, zřízení institucí pečujících o prvek, zahrnutí do systému cen – např. Cenu ministerstva kultury za celoživotní přínos k rozvoji amatérského loutkářství obdrželi Karel Šefrna, Josef Brůček, Luděk Richter, Jan Merta, Hana Budínská).

Pokud jde o navrhovaná záchovná opatření, bude vytvořena společná česko-slovenská koordinační platforma, vydán audiovizuální nosič, připravena putovní společná výstava, podporována účast loutkářů obou zemí na mezinárodních festivalech konaných v obou zemích, vytvořen společný plán činnosti Českého a Slovenského centra UNIMA na období 2016–2020, zpracován manuál pro nabídku loutkových představení pro děti i dospělé, na LCH a na festivalu Anderleho Radvaň budou nabídnuty dílny pro mladé loutkáře.

Oba národní koordinátoři (Koordinačné centrum a NIPOS) se zavázali k průběžnému periodickému monitoringu vývoje prvku a navrhování opatření na jeho podporu. Obě národní ministerstva pak deklarovala veřejnou podporu českého a slovenského loutkářství. Do ochrany prvku na české straně budou dále zapojeny České centrum UNIMA, kraje Pardubický, Královéhradecký a Plzeňský a města Chrudim a Plzeň. Nositeli prvku jsou sdružení loutkářů a jednotlivé soubory, které byly osloveny a poskytly souhlasy. Nominační film vzniká a v průběhu února 2015 bude předveden pracovnímu týmu.

Do konce března musí být dokument včetně filmu, deseti vybraných fotografií, souhlasu všech nositelů a podporovatelů s podpisy obou resortních ministrů zaslán na adresu centrály UNESCO v Paříži. Lze předpokládat, že v průběhu letošního roku bude nominace posouzena a případně na podzim předložena Valnému shromáždění k projednání. Nominační spisy v národních jazycích budou zveřejněny. Slovenské a české loutkářství se tak (doufejme) postaví vedle sicilských marionet, indonéských javajek a tradičního japonského loutkového divadla. V České republice tak doplní již zapsané statky, jako jsou Verbuňk, Jízda králů, Masopustní obchůzky na Hlinecku a další.

Lenka Lázňovská

Vyšlo v Loutkáři 1/2015, s. 12-13.